Průzkum veřejného mínění, který provedla agentura NMS, naznačuje, že 57 % obyvatel České republiky má obavy z eskalace války na Ukrajině. Tento trend je zvlášť patrný mezi voliči opozičních stran, jako jsou Piráti, Spolu a STAN, kde se až 70 % respondentů vyjádřilo, že se obává možného rozšíření konfliktu. Naopak voliči hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) se ve svých názorech výrazně liší, přičemž 49 % z nich vyjádřilo, že se nebojí eskalace situace. Tento rozpor v názorech naznačuje, jak různé politické narativy ovlivňují vnímání konfliktu a bezpečnostní situaci v zemi.
Mezi voliči opozice je obava z eskalace války v Ukrajině rozšířená a drtivá většina z nich vnímá ruskou agresi jako bezprostřední hrozbu. V průzkumu se ukázalo, že u voličů stran jako Piráti či STAN je to až 70 %, kteří se domnívají, že konflikt by se mohl rozšířit do širšího regionálního nebezpečí. Na druhou stranu, voliči SPD zastávají opačný pohled. Příznivci SPD mají tendenci vnímat Rusko jako méně bezprostřední hrozbu, což může být důsledkem dlouhodobé politiky strany, která zdůrazňuje riziko zapojení Česka do konfliktu prostřednictvím vojenské pomoci Ukrajině.
Rozdílné pohledy na obranu a bezpečnost
V rámci této diskuse se ukazuje, že voliči SPD považují současné obranné výdaje za dostatečné, i když se obávají eskalace jen v menší míře. V porovnání s nimi, voliči opozice mají tendenci spojovat bezpečnost Česka s členstvím v NATO a EU. Politolog Otto Eibl v této souvislosti upozorňuje na to, že voliči SPD se cítí ohroženi spíše z pohledu, že pomoc Ukrajině by mohla Česko zatáhnout do širšího konfliktu. Tímto způsobem se nahlíží na vojenskou pomoc a výdaje na obranu jako na potenciální hrozbu, nikoli jako na zajištění bezpečnosti státu. Politické narativy SPD se totiž čím dál více přibližují ruské propagandě, což ovlivňuje i vnímání hrozby ze strany jejich voličů.
Na druhé straně, voliči z opozice považují proaktivní přístup k bezpečnosti a obranným výdajům za klíčový. Vnímají zajištění obrany jako nepostradatelné pro ochranu České republiky před vnějšími hrozbami, což je podpořeno i jejich vírou v silné vazby na západní spojence. Politolog Eibl dále poukazuje na fakt, že obavy z nedostatečné obrany a oslabení vazeb na Západ mohou také vyvolávat nejistotu mezi voliči, kteří dříve považovali tyto vztahy za stabilní. V tomto kontextu se obavy z eskalace války stávají zároveň projevem hlubšího strachu o budoucnost bezpečnostní architektury v regionu.
Voliči ANO a jejich pohled na hrozby
Odlišné názory na vnímání hrozby a obranné výdaje se projevují rovněž u voličů hnutí ANO, kteří sice považují Rusko za hrozbu, avšak zároveň mají pocit, že stávající obranné výdaje jsou dostatečné. Tento paradox je zajímavý, protože ukazuje, jak různé politické názory a preference mohou ovlivnit to, jak jednotlivé skupiny hodnotí situaci. V souvislosti s tím mohou voliči ANO sdílet obavy z ruské hrozby, ale zároveň věřit, že současná vláda dostatečně investuje do obrany, což je pro ně klíčové. Tato rozdílná hodnocení mohou přispět k celkovému rozdělení názorů na obrannou politiku a reakci na mezinárodní konflikty mezi různými politickými skupinami v Česku.
Celkově lze říci, že průzkum odhaluje významné rozdíly v názorech na eskalaci války na Ukrajině a vnímání bezpečnostní situace mezi různými politickými skupinami v České republice. Zatímco většina obyvatel má obavy z možné eskalace konfliktu, voliči SPD se odchylují od tohoto trendu a mají jiný pohled na situaci. Tyto rozdíly v názorech by mohly mít dalekosáhlé důsledky pro politiku a veřejnou debatu o bezpečnosti a obranných otázkách v zemi.