Jitka Vodňanská vzpomíná na vztah s Václavem Havlem

Jitka Vodňanská, psychoterapeutka a autorka knihy „Voda, která hoří“, se v nedávném rozhovoru s Norou Fridrichovou vrátila k období svého vztahu s Václavem Havlem. Tento vztah, který započal v osmdesátých letech, byl pro ni především obdobím, kdy mohla být oporou pro muže, jehož život byl plný pochybností a výzev. Havel, známý dramatik, disident a pozdější prezident, se v jejím podání jeví jako člověk, který v soukromí často potřeboval oporu. Vodňanská vzpomíná, že pro něj byla „něžnou přítelkyní“, což je termín, který prý vymyslel právě Havel. Tato slova vyjadřují intimitu a blízkost, kterou mezi sebou měli, a to nejen v těžkých časech, ale i v každodenním životě.

Rok 2026 se blíží a s ním i dvě významná výročí – 90 let od Havlova narození a 15 let od jeho úmrtí. Pro Vodňanskou ale tato data nejsou jen historickými milníky. Vzpomínky na člověka, kterého milovala, jsou podle ní stále překvapivě živé a emocionálně silné. „Já si myslím, že jsem byla na správném místě ve správný čas, kdy potřeboval podporu,“ říká Vodňanská. Její slova odrážejí jak její pokoru, tak i hluboké porozumění Havlově osobnosti a jeho potřebám v těžkých obdobích. Vztah se rozvinul po Havlově návratu z vězení, kdy byl v kritickém stavu a procházel obtížnou psychickou krizí, kterou popisuje jako povězeňskou depresi.

Vztah v těžkých časech disentu

Vztah mezi Vodňanskou a Havlem vznikal v době, kdy byla česká společnost pod silným tlakem totalitního režimu. Oba byli sledováni a komunikace mezi nimi byla extrémně omezená. Vodňanská vzpomíná, jak musel Havel často dojíždět k telefonní budce, aby si mohli zavolat. „Obyčejný telefonát nebyl samozřejmostí,“ říká. Také dodává, že si museli plánovat, kdy a kde se mohou spojit, což bylo pro jejich vztah značně náročné. Korespondence mezi nimi, jak zaznělo v rozhovoru, byla důležitou součástí jejich vztahu. Havel jí posílal kazety, na které nahrával své dopisy, což dává jejich vztahu zvláštní rozměr. Tyto nahrávky, které Vodňanská stále uchovává, nikdy nebyly veřejně prezentovány, a tak zůstávají intimní součástí jejich společné historie.

Vodňanská se zamýšlí nad tím, jaký byl Havel jako partner. „Žádný rozhovor s ním prý nebyl obyčejný,“ říká. Havel měl podle ní unikátní schopnost prohlubovat myšlenky a vést dialog na úrovni, která byla pro většinu lidí nedostupná. Její vzpomínky ukazují na hluboké emocionální spojení, které mezi nimi existovalo, a na to, jak důležité bylo pro oba sdílet nejen radosti, ale i těžkosti doby, ve které žili. Havel byl nejen významnou politickou osobností, ale také člověkem, který se potýkal s vnitřními démony a pochybnostmi, což Vodňanská vnímala a chápala.

Život po Havlovi a stálá bolest vzpomínek

Po Havlově smrti zůstala Vodňanská s množstvím vzpomínek, které pro ni představují jak radost, tak bolest. „Ta láska, která mě s ním spojovala, je stále živá, ale i bolestná,“ říká. Je evidentní, že i po letech cítí silnou vazbu na muže, který byl pro ni nejen partnerem, ale také inspirací a oporou. Vztah, který prožila, ji formoval jako člověka i jako odborníka v oblasti psychoterapie. Havel, jehož přístup k životu a hodnoty ji ovlivnily, zůstává v jejím srdci jako nezapomenutelná postava. Její vzpomínky jsou nejen osobní, ale i historické, a ukazují na to, jak složité a krásné mohou být lidské vztahy v těžkých obdobích.

Jitka Vodňanská, která se v současnosti věnuje psychoterapii a buddhismu, stále žije v Praze a pokračuje v práci, která ji naplňuje. Vztah s Václavem Havlem jí dal nejen lásku, ale také hluboké porozumění lidské psychice a emocím. Její zkušenosti z doby, kdy byla blízko významné osobnosti české historie, ji vedly k tomu, aby se snažila pomáhat druhým. I přesto, že vzpomínky na Havla jsou pro ni bolestivé, snaží se je proměnit v něco pozitivního a užitečného pro ostatní, což je například i cílem její knihy. Vzpomínky na lásku, která byla silná, přetrvává a nadále ovlivňuje její životní cestu a profesní dráhu.